Die ehemalige Kirche des hl. Laurenzius mit dem dominikanischem Kloster gründete Zdislava aus Lämberg mit ihrem Ehemann Havel in der Mitte des 13. Jh.. Schon während ihres Lebens war Zdislava für ihre Wohltätigkeit, Heil- und Wundertätigkeiten bekannt. Nach ihrem Tod im Jahre 1252 wurde sie in der dortigen Kirche begraben, die seit dem als Heiligtum gilt, und das heutzutage zum Projekt Via Sacra zugeordnet ist. Das heutige Aussehen erlangte die Kirche nach den Plänen eines bedeutsamen Architekten J.L. Hildebrandt in den Jahren 1699-1729 und gehört zu den Kostbarkeiten der barocken Baukunst in Mitteleuropa. Seit dem Jahr 1996 trägt der Dom den Titel Basilika minor des hl. Laurenzius und der hl. Zdislava.
0 1
Vítejte v Bazilice minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy. Zde Vám nabízíme jednotlivé tématické a návštěvní okruhy: 1. část prohlídky: KLÁŠTERNÍ JÍDELNA (REFEKTÁŘ) 2. část prohlídky: KŘÍŽOVÁ CHODBA (AMBITY) 3. část prohlídky: BAZILIKA SV. VAVŘINCE A SV. ZDISLAVY 4. část prohlídky: KRYPTA
2. část prohlídky: KŘÍŽOVÁ CHODBA (AMBITY) Klášterní ambity (= otevřené klenuté chodby na vnitřní straně budovy; také „křížová chodba“ či „kvadratura“) ohraničují čtvercovou zahradu (tzv. rajský dvůr), která sloužila jako místo ticha a modlitby. A. Obrazy
3. část prohlídky: BAZILIKA SV. VAVŘINCE A SV. ZDISLAVY A. Historie
Původní kostel sv. Vavřince s dominikánským klášterem založila Zdislava z Lemberka se svým manželem panem Havlem v polovině 13. století. Již za svého života byla paní Zdislava známá dobročinností, léčitelskými a zázračnými skutky. Po své smrti roku 1252 byla pochována právě ve zdejším kostele, který se od té doby stává poutním místem, které je v dnešní době zařazeno i do projektu Via Sacra. Dnešní podobu získal podle plánů významného architekta J.L. Hildebrandta v letech 1699 – 1729 a patří mezi skvosty barokního stavitelství ve střední Evropě. Od roku 1996 nese chrám titul papežské baziliky minor sv. Vavřince a sv. Zdislavy.
Založení dominikánského kláštera v Jablonném v Podještědí Původní gotický kostel sv. Vavřince byl spolu s klášterem bratří dominikánů založen před r. 1250 tehdejšími majiteli zdejšího panství Havlem z rodu Markvarticů, pánem na hradě Lemberku, a jeho šlechetnou manželkou Zdislavou, rodem z Křižanova na Moravě. Přibližně ve stejné době založili v Jablonném také špitál, dominikánský klášter v Turnově a komendu Johanitů v Českém Dubu. Povolání dominikánů do Jablonného i další úsilí manželského páru z Lemberka bylo motivováno snahou o duchovní, kulturní i mravní povznesení tohoto tehdy drsného a řídce osídleného území. Nové řeholní řády – dominikáni a františkáni – navíc přinášely z Francie a Itálie nové myšlenkové a kulturní proudy a rovněž nové formy prožívání víry, které nacházíme nejen v životě Zdislavy z Lemberka, ale v životě a díle mnoha žen a mužů (sv. Anežka Přemyslovna, sv. Alžběta Durynská nebo sv. Hedvika Slezská). Původní gotický kostel Nad hrobem paní Zdislavy stával původně gotický kostel, který nechala postavit sama tato šlechetná hradní paní spolu se svým chotěm Havlem z Lemberka. Byl zasvěcen sv. Vavřinci. O tomto gotickém kostele se nezachovaly téměř žádné zprávy. Víme jen, že byl poměrně prostorný a měl několik bočních oltářů. Nevíme přesně, do jaké míry byl poškozen za husitských válek a za války třicetileté, ani v jakém stavu se nacházel v době, kdy byl stržen a na jeho místě se začala stavět nová barokní bazilika. Jak si paní Zdislavu a její kostel představoval obyčejný malíř pokojů Felix Vater, můžete vidět na jedné ze čtyř oválných fresek nahoře pod kupolí (vzadu v pravé části kostela). Sousední freska (vzadu) je vytvořena na základě legendy, podle níž paní Zdislava osobně pomáhala kostel stavět – údajně přes noc navážela materiál, který další den používali řemeslníci při stavbě. Zbylé dvě fresky v přední části kostela zobrazují Zdislavu spolu s žebráky, nemocnými a slepými, kterých se ujímá. Vater tyto fresky vytvořil v r. 1852. Tvůrci nového barokního kostela Souběžně s barokní přestavbou kláštera (zahájena ve druhé polovině 17. stol.) postupně uzrávala myšlenka postavit také nový kostel. Sami dominikáni by si ovšem novostavbu nemohli dovolit, avšak jako donátor byl pro tuto záležitost získán tehdejší majitel panství František Antonín Berka z Dubé (1649 – 1706). Hrabě Berka, poslední mužský potomek rodu Berků, byl císařským radou, komořím a vyslancem u různých evropských dvorů. Působil jako úspěšný diplomat ve Španělsku, Dánsku, Švédsku, Holandsku a v Benátkách. Nechyběl mu rozhled ani zkušenosti. Stavba nového kostela je proto především jeho dílem. Projekt svěřil vynikajícímu italskému staviteli žijícímu ve Vídni, Janu Lukáši Hildebrandtovi (1668 – 1745). Velkolepou stavbu, do níž investoval celý svůj majetek, pojal jako památník kdysi slavného a početného, nyní však již zanikajícího šlechtického rodu Berků. Model chrámu ve Vídni si ještě před zahájením stavby přišel osobně prohlédnout císař Leopold I. (Na území Vídně bychom našli podobný Hildebrandtův kostel zasvěcený sv. Petru a piaristický kostel Maria Treu, jehož autorem je také Hildebrandt. Z dalších významných Hildebrandtových staveb na území Vídně stojí jistě za zmínku palácový komplex Horní a Dolní Belveder.) Historie stavby kostela Základní kámen nové barokní stavby byl položen v listopadu r. 1699. Původní gotický kostel byl přitom zcela rozebrán. Horečná stavební činnost však byla záhy přerušena úmrtím hlavního donátora stavby hraběte Berky dne 24. dubna 1706. Je pochován v kryptě pod kostelem, jak si přál ve své závěti. Rakev s jeho ostatky dodnes spočívá na čestném místě pod oltářem. S Berkovou smrtí se bohužel zastavil příliv finančních prostředků potřebných ke stavbě. Dědic panství hrabě Nostic stavební práce téměř zastavil. Smrt majitele panství a patrona, který měl financovat celou stavbu kostela, tak přinesla klášteru značné finanční problémy. Dominikáni byli z ekonomických důvodů nuceni upustit od nákladného projektu, původní plán zjednodušit a pokračovat ve stavbě podle úspornějších návrhů. Znechucený Hildebrandt z důvodu osobní cti nakonec zcela upouští od své první velké církevní stavby, o které se domníval, že již nebude dostatečně reprezentovat jeho schopnosti žádaného architekta a stavitele. Na jeho místo nastupuje roku 1708 italský stavitel Domenico Perini. Ve srovnání s původním projektem přinesl Perini pouze redukci bohaté výzdoby a snad i uplatnění levnějších materiálů, zjednodušil také členění kupole. Přesto je stavba považována za reprezentativní dílo Hildebrandtovo. V r. 1708 získala panství hraběte Berky hraběnka Františka Rozalie Kinská, rozená Berková, která se ujala stavby kostela a pokračovala v ní až do zaklenutí kupole (r. 1711). Ani ona se však vysvěcení chrámu nedožila (ač roku 1713 nechala razit v Kremnici pamětní medaile); zemřela v lednu r. 1714. Dědic panství hrabě Václav Albert z Vrbna a Freudenthalu sice stavbu nezastavil, ale opět zpomalil stavební tempo. Roku 1718 koupil jablonské panství hrabě Jan Jáchym Pachta z Rájova. (Jeho rod podržel Jablonné až do 2. pol. 19. stol). Byl pořízen nutný inventář kostela a 4. srpna 1729, po třiceti letech od položení základního kamene, byl chrám konečně vysvěcen. Byl opět zasvěcen sv. Vavřinci (Laurenciovi), stejně jako původní gotický chrám. Po několika desetiletích stavby se tak mohly vrátit na své místo pozůstatky paní Zdislavy. Stalo se tak roku 1731. Požár na konci 18. stol. a jeho následky Kostel sloužil necelých 60 let, až do roku 1788. Tehdy vešel v platnost dekret císaře Josefa II., kterým byl místní klášter zrušen, a došlo i k další tragické události: 11. května 1788 vypukl ve městě požár, který těžce poškodil kromě klášterního kostela i tehdejší farní kostel Narození Panny Marie. (Jeho průčelí prošlo před nedávnem rekonstrukcí a kostelní věž dnes slouží k vyhlídkám na město a okolí). Původní farní kostel nebyl po ničivém požáru obnoven; budova později sloužila jako pivovar. Farnost byla přenesena ke klášternímu kostelu sv. Vavřince, což navzdory dekretu Josefa II. paradoxně umožnilo několika dominikánským bratřím zůstat v klášteře (který sloužil jako fara) – a působit zde jako diecézní kněží. (Ve farnostech císař Josef II. přítomnost kněží – i řeholních - toleroval; nikoli ovšem v klášterech.) Klášterní kostel sv. Vavřince byl však požárem také velmi poškozen, zvláště jeho kněžiště a kupole s tehdy ještě šindelovou střechou. Horní oktogonální část kupole – tzv. lucerna – se během požáru zřítila hořící dovnitř kostela a dokonala zkázu, které padly za oběť nejen lavice a kazatelna, ale i hlavní oltář a varhanní kůr s varhanami. Oprava kostela se pak protáhla až do prvních desetiletí 20. století. Charakteristika budovy kostela Stavba se řadí k předním skvostům vrcholného baroka ve střední Evropě. Vnitřní výška stavby je 46 m, průměr kupole 19 m, délka činí 49 m a šířka 29 m. Interiér je založen jako centrála odvozená z dispozičního schématu řeckého kříže. Střední prostor je sklenut kupolí, jejíž tambur je členěný do osmi polí. Kupole je ukončena oktogonální lucernou. Stavba kostela je významná právě jako důležitý zprostředkující článek italské a středoevropské vývojové etapy uvedeného dispozičního principu. Kostel je vývojovou alternativou staveb genia severoitalského radikálního baroka Guarino Guariniho a je jedním z prvních poslů tohoto nového architektonického směru na středoevropské půdě. Reprezentuje syntézu Guariniho radikální dispozice (Turin, San Lorenzo) a klasických kupolovitých centrálních římských staveb vrcholného baroka (Sant´ Agnese – Piazza Navona). Zmíněné dispoziční schéma mělo určující vliv na komponování centrálních staveb u Kiliána Ignáce Dienzenhofera, který kolem roku 1714 pobýval ve vídeňském ateliéru Hildenbrandtově.
Na česko-lužickém pomezí žila Zdislava ve 13. st. S manželem panem Havlem z Lemberka měla několik dětí a vedla spořádaný rodinný život. Nehostinný hvozd na severu protínala obchodní stezka z Čech do Žitavy a právě při této staré zemské stezce, na soutoku Panenského a Kněžického potoka, vystavěl pan Havel kamenný hrad.
Ve dnech 26.-27.5.2017 OTEVŘENÍ ÚSEKU ARNULTOVICE – SVOR
Ve dnech 25.-26.2. 2017 proběhne seminář
Cyklostezka Sv. Zdislavy zspo Nový Bor – Bílý Kostel nad Nisou IČO 72559616 MÚ, Nám. Míru 22 Jablonné v Podještědí, 471 25