Ráj cyklistů v Lužických horách

info@cyklostezkasvatezdislavy.cz

Lužické Hory


Navštívíte místa

Lužické hory jsou nevelké pohraniční pohoří, ležící zhruba uprostřed mezi Děčínem a Libercem v severních Čechách. Malá část pohoří na území Německa se nazývá Žitavské hory (Zittauer Gebirge).

Geologie

Pískovcové skály, vztyčené na lužické poruše u Horního Sedla. Geologicky jsou Lužické hory budované převážně svrchnokřídovými pískovci, jimiž v třetihorách na četných místech proniklo k povrchu žhavé magma, které utuhlo ve formě znělcových a čedičových hornin. Protože tyto sopečné horniny jsou odolnější než okolní pískovce, byly následnou erozní činností vypreparovány, čímž vznikl charakteristický reliéf Lužických hor, tvořený protáhlými hřbety a výraznými kuželovitými nebo kupovitými vrchy. Na severním okraji hor jsou křídové pískovce tektonicky ohraničeny proti granitoidům lužického masivu tzv. lužickou poruchou, po které došlo k nasunutí starší Štola sv. Jana Evangelisty u Jiřetína pod Jedlovou. žuly nad mladší pískovce. V okolí Doubice přitom byly na povrch vyvlečeny i drobné kry jurských vápenců. Ve čtvrtohorách převládala erozní činnost, při níž vznikla na svazích vulkanických kopců často rozsáhlá suťová pole. U Jítravy na východním okraji hor jsou zachovány štěrkopísky, uložené kontinentálním ledovcem, který sem pronikl od severu. V minulosti byla na četných místech hor v malém měřítku dobývána nepříliš kvalitní železná ruda a v okolí Jiřetína pod Jedlovou byly těženy drobné žíly sulfidů mědi, olova a zinku s příměsí stříbra.
Hory a vodstvo

Luž (793m), nejvyšší hora Lužických hor. Přestože nejsou Lužické hory příliš vysoké, tvoří významné klimatické rozhraní, oddělující severní rovinaté kraje od vnitrozemí Čech. Nejvyšší horou je Luž (793 m n.m.), ležící na státní hranici s Německem, dalšími významnými vrcholy jsou například Jedlová (774 m), Klíč (760 m), Hvozd (750 m) a Studenec (736 m). Díky hojným srážkám jsou Lužické hory bohaté na vodu. Pramení zde říčka Kamenice se svým hlavním přítokem Chřibskou Kamenicí a četné přítoky Ploučnice, jako například Sporka, Svitavka nebo Heřmanický potok. Severní svahy hor odvodňuje potok Lužnička. Po hřebeni hor prochází významné evropské rozvodí mezi Severním a Baltským mořem.
Lesy

Lesy na úbočích Studence a okolních kopců. Více než polovinu území Lužických hor dosud pokrývají lesy. Až do intenzivní kolonizace ve 13. a 14. století byly Lužické hory porostlé neprostupným pohraničním hvozdem, v němž převažoval buk, často doprovázený jedlí. V době velkého rozmachu sklářství po 15. století ale byly původní lesy téměř zlikvidovány a postupně nahrazeny smrkovými, případně borovými monokulturami. Zbytky bučin se zachovaly pouze v izolovaných ostrůvcích na odlehlých místech a vrcholcích hor. Dnes zde kromě smrků a borovic můžeme vidět buk lesní, javor klen nebo mléč, jasan a občas lípu nebo jilm. Na některých místech roste také dub zimní a letní, v okolí potoků jsou hojné olše.
V 80. letech 20. století byly lesy silně poškozeny průmyslovými exhalacemi a přestože se čistota ovzduší v posledních letech zlepšila, lesy ve vyšších polohách jsou stále ohrožené a hůře odolávají hmyzím škůdcům i nepříznivým povětrnostním podmínkám.
Rostlinstvo

Vstavač mužský pod Lipnickým vrchem. V Lužických horách roste řada typických rostlinných druhů, z nichž některé patří mezi druhy u nás ohrožené. Botanicky zajímavým prostředím jsou především květnaté bučiny, v jejichž podrostu se vyskytuje samorostlík klasnatý, kyčelnice cibulkonosná a devítilistá, mařinka vonná, bažanka vytrvalá, lilie zlatohlávek nebo měsíčnice vytrvalá. Ještě poměrně často se můžeme setkat také s lýkovcem jedovatým. Zjara můžeme na některých loukách vidět prvosenku vyvýšenou, vlhká místa osidluje bledule jarní, kozlík dvoudomý a lékařský, vachta trojlistá, všivec mokřadní, sítina rozkladitá a různéKvetoucí náprstníky.druhy ostřic. Na některých místech přetrvaly tzv. orchidejové louky s hojným prstnatcem májovým a listenatým, které vzácně doprovází bradáček vejčitý, vemeník dvoulistý, vstavač mužský a kruštík bahenní. V řídkých lesích a na pasekách se hojně vyskytuje nápadný náprstník červený, který se sem šíří od západu. Zajímavý je výskyt glaciálních reliktů hvězdnice alpské a kapradinky skalní, jejíž výskyt však nebyl v posledních letech potvrzen. Ojediněle se vyskytuje také rojovník bahenní a rosnatka okrouhlolistá.
Zvířena

Ve zvířeně Lužických hor převládají běžné lesní druhy. Žijí zde stáda jelení i srnčí zvěře, častá je zvěř černá a vyskytují se i mufloni. Zvláštností je výskyt kamzíků, kteří byli na počátku 20. století dovezeni z Alp a uměle vysazeni u Jetřichovic na děčínsku, odkud se rozšířili do Lužických hor a velmi dobře se zde aklimatizovali. Horská fauna je, vzhledem k malé výšce hor, poměrně chudá. Jejími zástupci jsou ořešník kropenatý, kulíšek nejmenší, mlok skvrnitý, ještěrka živorodá a rejsek alpský. V potocích žijí pstruzi, raci, čolci a různé druhy žab. Z dravců můžeme zahlédnout káně lesní i káně rousné, vzácně zde hnízdí i výr velký. V posledních letech se šíří krkavci, chřástal a byl zjištěn i čáp černý. Ze vzácnějších motýlů můžeme zahlédnout otakárka fenyklového, bělopáska topolového nebo batolce duhového. V jeskyních a starých štolách zimují různé druhy netopýrů.
Ochrana přírody

Kvetoucí porost měsíčnice vytrvalé u Lísky. Od roku 1976 jsou Lužické hory chráněnou krajinnou oblastí a nejcennější lokality jsou součástí šestnácti maloplošných chráněných území. Přirozená lesní společenstva jsou chráněna v rezervacích Jezevčí vrch, Studený vrch, Spravedlnost a Klíč, hodnotná je i rezervace Vápenka v jurských vápencích u Doubice. Marschnerova louka a Louka u Brodských jsou charakteristické hojným výskytem vstavačových rostlin, ale najdeme zde i další ohrožené druhy. Chráněný je i neobvykle rozsáhlý podrost měsíčnice vytrvalé u Lísky, bohatá lokalita šafránu v Kytlicích, mokřady u Noldenteichu, na Brazilce a rašeliniště v Mařeničkách. Zajímavé rostliny najdeme také na Pustém zámku nebo Zlatém vrchu, které jsou však známé především jako pěkné ukázky Nejstarší chráněný tis v Krompachu. sloupcové odlučnosti sopečných hornin. Geologicky pozoruhodné jsou také pískovcové Bílé kameny nebo Ledová jeskyně na Suchém vrchu. Těsně za hranicemi chráněné krajinné oblasti jsou další čtyři chráněná území: ptačí rezervace Světlík a Velký rybník u Rybniště, květnatá louka v Pekelském Dolu, romantické Pavlínino údolí a geologicky zajímavé přírodní památky Panská skála a Dutý kámen. Na území Lužických hor je i několik památných stromů, z nichž nejznámější jsou tisy u Krompachu. K poučení slouží několik naučných stezek. První z nich vede podél morfologicky výrazně patrné linie lužické poruchy u Jítravy, druhá seznamuje s obnovou člověkem zničeného rašeliniště na Brazilce, zatímco třetí v údolí Milířky je zaměřena na historii hornictví. Malá školní naučná stezka byla zřízena také pod Lemberkem u Jablonného v Podještědí.
Zajímavosti

Roubený dům s podstávkou u Antonínova Údolí. Charakteristickým prvkem Lužických hor je rozmanitá lidová architektura. Původním typem je roubený dům s podstávkou a malými dělenými okny, se sedlovou střechou; s hrázděním se můžeme setkat pouze v patře. Štíty domů jsou často vykládané různobarevnou břidlicí. Na území hor se zachovaly zříceniny několika hradů, z nichž nejznámější je Tolštejn. Ve zřícenině Kamenického hradu je vestavěná rozhledna, z hradů Milštejna, Fredevaldu a Starého Falkenburka zůstaly jen chudé zbytky zdiva. Pozoruhodné jsou také některé skalní útvary (Bílé kameny, Pustý zámek, Zlatý vrch, Dutý kámen a Panská skála, dobře známá jako „Varhany“) nebo Ledová jeskyně u Naděje. Z četných vrcholů jsou nádherné daleké rozhledy, zvláště z Klíče, Luže, Hvozdu a Jedlové. Zajímavé památky najdeme i v podhorských městečkách, zejména v Jablonném v Podještědí (barokní chrám sv. Vavřince od J. L. Hildebrandta a nedaleký zámek Lemberk) a České Kamenici (kostel sv. Jakuba a poutní kaple Panny Marie). Zajímavý je i hornický Jiřetín pod Jedlovou s Křížovou horou nebo Chřibská s nejstarší donedávna fungující sklárnou ve střední Evropě.
Turistika

Rozhledna s hostincem na vrcholu Jedlové. O turistické zpřístupnění hor se již před více než sto lety zasloužily četné turistické spolky, jejichž členové vybudovali a upravili v horách řadu přístupových cest a vyhlídek, ale postavili i několik rozhleden a horských hostinců. Po roce 1945 bohužel většina horských chat vyhořela, nebo se kvůli zanedbané údržbě postupně rozpadla. Teprve koncem 20. století se situace začala zlepšovat a Lužické hory se díky rostoucímu zájmu místních obyvatel i návštěvníků op2t pomalu stávají malebnou krajinou. V podhorských městech a vsích přibývají upravené domky, u cest se opět objevují kdysi zničené kapličky a křížky. V roce 1993 byla opravena a znovu zpřístupněna kamenná rozhledna na Jedlové, o dva roky později byl otevřen i sousední hostinec. V roce 1998 byla také obnovena vyhlídková věž ve zřícenině Kamenického hradu. V hodině dvanácté se podařilo zachránit před zbouráním unikátní železnou rozhlednu na Studenci. Lužické hory stále zůstávají územím poměrně zachovaným, s četnými možnostmi pro rekreaci, nenáročné pěší výlety, cykloturistiku a lyžování.